lednimedvidek

I velcí predátoři z Arktidy mají svou něžnou tvář.

Chlad snáší tento druh medvěda velmi dobře – jeho hustá žlutobílá srst ho totiž od okolního prostředí takřka dokonale izoluje. Ideální teplota, kdy jim není ani teplo ani zima je -16°C. Hlavní potravou ledních medvědů jsou ryby a tuleni, za kterými se vydávají do chladných vod řek i moří i několik desítek kilometrů.V době kdy tuleni rodí mladé, medvědi loví na břehu, kde dokážou i do vzdálenosti 1,5km zaslechnout každé nepatrné prasknutí ledu. Pomocí čichu naleznou tulení skrýš a pomocí své váhy prorazí led, pod kterým se ukrývají. Lední medvěd je také vynikající plavec – má k tomu perfektně přizpůsobenou páteř a na tlapách má dokonce prsty spojené do poloviny plovací blánou.

Medvěd ledový je spolu s medvědem kodiakem a medvědem kamčatským třetí největší suchozemskou šelmou na světe. Lední medvědi jsou pro život v ledových pustinách výborně vybavení. Jsou neuvěřitelně silní, mrštní a na svých mírně ohnutých končetinách s ochlupenými chodidlami se pomalým krokem vydávají na velké vzdálenosti. Bohužel se stává, že občas dojdou tak daleko, že se octnou blízko civilizace, což je pro ně nebezpečné, nemají co lovit a živý se odpadky. Ochránci je musí uspat a pomocí vrtulníku transportovat zpět do bezpečí. Ročně musí takto vrátit zpět okolo 150 medvědů.

Medvěd lední žije v oblastech pokrytých večným ledem a sněhem, od severního pólu až po jižní okraj arktických ledovců. S oblibou vyhledává místa, kde se nachází otevřené vodní plochy nebo souvislé pásy pobrežní pevniny. Většinu dne tráví hledáním potravy. Lední medvěd je ze všech medvědů nejlepším plavcem. Plave rychlostí 10 km/h a beží maximálne rychlostí 40 km/h. S otevřenýma očima a uzavřenými nozdrami se potápí pod hladinu až do hloubky dvou metrů a pod vodou vydrží až dvě minuty.

 Samice rodí zpravidla jednou za tři roky. Samice je březí 9 měsíců, ale prodělává tzv. utajenou březost – oplozené vajíčko se začne rýhovat, potom se jeho vývoj zastaví, aby pokračoval až v příhodnou dobu. V listopadu a prosinci si každý medvěd vyhrabává ve sněhu nebo v zemi svůj brloh. Svoje úkryty většinou staví na jižní svahy, na které severní vítr navrší velké množství sněhu. Sněhové stěny příbytku potom působením teplého dechu samic zledovatí a uchovávají tak teplo. Mláďata se rodí v listopadu a prosinci. jsou poměrně malé a váží okolo 450 – 900 gramů. Rodí se holé, hluché a slepé. S matkou zůstávají asi do dvou a půl let. Potom je opouští.

Chemické znečištění našeho životního prostředí přirozeně zasahuje i akrktické oblasti, kde znehodnocuje přirozený potravní řetězec, takže medvědům ubývají možnosti sehnat si potravu. Těžba nerostných surovin a pobřežní vrty ropy také poškozují místa, kde mívají medvědi svá doupata. Navíc pokračující trend oteplení Země ovlivňuje už i tuto oblast - urychluje se zde tání ledů. Medvědi pak nemohou na svůj tradiční jarní lov tuleňů po ledu. Zůstává otázkou, jak se lední medvědi, ale i ostatní divoká arktická zvířata, vyrovnají s měnícími se přírodními podmínkami. Bohužel, už i této krajině vládne jiný tvor, dvounohý, vznešený a samolibý - který tak trochu zapomíná na přirozené obyvatele Arktidy, jenž umí chránit svá mláďata před ledovým větrem, ale neumí je ochránit před zničeným životním prostředím.